Rozhovor o mapách, účelu i záměru

Rozhovor pro portál CentrumBrna o životních mapách, i o tom jak jsem se k mapám dostala, proč s nimi pracuji a co je mým dalším záměrem.

Paní Křenovská, co si můžeme pod životní mapou představit?
Je to projektivní a diagnostická metoda vhodná pro dospělé i děti. Princip spočívá v malování do předpřipravené šablony. Pomocí tohoto procesu můžeme rozpoznat podprahové vzorce, podle kterých daný člověk funguje, aniž by si to uvědomoval. Například s dospělým člověkem se vždy vracím do určitého období v jeho životě. Zjišťuji s ním, jaké principy, které ho v současnosti nějak omezují, si v té době osvojil. Zákazníkům spousta věcí dochází už při samotném malování. Jedno sezení trvá zhruba dvě a půl hodiny.

Jaký je tedy hlavní přínos této terapie?
Především lépe poznáte sami sebe, své silné i slabé stránky. Nemusíte přitom ani umět malovat. Důležité je, aby člověk sám chtěl něco řešit, případně změnit. Nemá smysl tlačit k životním mapám např. manžela, nebo někoho ze svého okolí, když jen vy chcete, aby na sobě začal pracovat.

Díky mapám můžu pracovat i s malými dětmi

Co Vás k životním mapám přivedlo?

Moje děti. Přesněji velký zlom v našem osobním životě, který hlavně můj starší syn psychicky nezvládal. Nejdříve jsme vyzkoušeli psychologa, ten ale se synem nezvládl komunikovat a výsledek byl ještě horší než předtím. Má záliba v přírodní medicíně mě nakonec přivedla k životním mapám. Nejen, že mi tzv. sedly, ale zafungovaly jak u mých dětí, tak i u dalších lidí v mém okolí. Poté se mi zákazníci začali ozývat přes doporučení sami.

V čem je tato terapie unikátní?
Umožňuje pracovat s dětmi už od tří let věku. Na mapě jde zjistit, odkud daný problém vychází. Nejčastěji je to od rodičů a nejbližšího okolí. Rodiče nejsou často sami schopné přes své programy ten svůj lví podíl vidět.  Mapa to ukáže tak přímočaře, že už nelze před tím zavírat oči. Častým důvodem bývá přitom vzájemné nepochopení a chybějící správná komunikace. Pak je samozřejmě na místě pracovat s rodiči samotnými, kdy jim děti projektují jejich vlastní nezpracované postoje. Zatímco jiné terapie se obrací do minulých životů, životní mapy pracují s tím, s čím jsme se narodili a co si s sebou v průběhu života sbíráme. Ze všech metod, které jsem v životě vyzkoušela, je tedy tato rozhodně nejefektivnější.

Ráda bych dostala principy životních map do škol

Můžete tedy uvést nějaké příklady, v jakých situacích je životní mapa nápomocná?

Přicházejí rodiče s hyperaktivními dětmi, před nebo po rozvodu v rodině, kvůli úmrtí blízké osoby, adopci nebo s jakýmikoliv akutními změnami chování u dětí. Můžou to být i “jen” každodenní boje doma, kdy už si vyčerpaná a zoufalá matka neví rady a vnímá, že svému dítěti nerozumí. Pracuji i s dětmi v dětském domově, kde jsou výsledky i pro mne příjemně překvapivé.

Prozradíte nám na závěr, jaké máte plány do budoucna?
Ráda bych principy životních map dostala do škol, konkrétně se jedná o tzv. komunikační typy, které v praxi využívám. Bývají příčinou toho, proč si lidé nerozumí, ačkoliv mají stejný cíl. Každý jsou zkrátka jiný komunikační typ. Ve školách pak často dochází k problémům mezi učitelem a žákem. Sami dospělí nejsou schopni se domluvit a pak se to řetězí.
Spolupráce se školami už má své úspěchy, doufám tedy, že se počet zapojených škol do projektu bude v budoucnu navyšovat.

Děkuji za rozhovor a přeji ať se daří.

 

Rozhovor vedl: Martin Svoboda pro CentrumBrna.cz

Rozhovor o mapách, účelu i záměru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *